čtvrtek 15. listopadu 2012

SMOG

Byla jsem dnes s dcerou v Ostravě. Jedna střední škola měla Den otevřených dveří. 
Bylo nečekaně příjemné vidět, že jsou pořád lidé, kteří se chtějí učit dělat krásné věci. Že jsou jiní, kteří to učí je. Že jsou místa, kde voní barvy. Sáhnout si na starý litografický lis. Vzít do ruky skutečnou tiskařskou literu. Že sice počítače vstupují i do tohoto světa, ale pořád ještě lidská ruka určuje tvar, barvu, směr...

A že to lidi pořád baví...

V záplavě sterilních kanceláří, byrokracie, úřední mašinerie, žabomyších válek a informačních sraček jsem na to skoro zapomněla... 

Jak by asi vypadal dnes můj život, kdybych tu učitelku tehdy poslechla a na podobnou školu šla? Šla jsem tehdy za jinou svou vášní - za knížkama. Ale vlastně nikdy (kromě dvou měsíců před nástupem na další školu) jsem tu práci už neměla šanci dělat. 20 let dělám práci, která mě nebaví. Jenže mě slušně živí, a tak jsem ráda, že jsem ráda. Z kolotoče povinností, hypotečních a jiných splátek a nezaopatřených osob už nejde vystoupit :-)

Strčte si někam elektronické čtečky, elektronické hračky a super vymazlené telefony... Je to jen smog.


Poslední náhrdelník, dokončený minulý víkend:


10 komentářů:

  1. Jsi mistr barev, nových nápadů a harmonie;-) A ještě řemeslně výborná. Ty tu sterilitu kanceláří umíš vyvážit. Možná bys tam mohla vyvěsit své fotky, nebo fotky svých prací, přemoci tam tu šeď ;-) Workšop na vánoce by tam asi neprošel, co? ;-) Bos.

    OdpovědětVymazat
  2. Mischko, dcera chce také zkusit polygrafickou školu, jsem zvědavá na talentové zkoušky.....Olga

    OdpovědětVymazat
  3. Boricua, Lyra: thank you :-)

    Bos: workšop tam tedy určitě ne, dělám mezi chlapama a bab je tam minimum a zřejmě nikdo by na něco takového trpělivost neměl :-) Navíc se tam s tím moc nechlubím, ani nechci. A ti, kteří o to mají zájem, se občas sami ozvou. Kancl zůstane kanclem a dál budu udržovat rovnováhu ;-)

    Olga: držím palce u talentovek ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Taky nedělám, co jsem chtěla a trochu se trápím...
    Rozumím ti... Tvoje práce jsou nádherné...

    OdpovědětVymazat
  5. Blogerína: jj - dilema :-) Budu v tom hnít ještě deset let nebo najdu někdy odvahu udělat ten rozhodující krok jinam? A mám na to vůbec?

    OdpovědětVymazat
  6. Šperk je překrásný. Víš, co mě napadlo? Co takhle začít kroužit a lehce se ochomýtat, ještě se malinko vypracovat a pak oslovit paní Matragi? To by byla práce pro tebe - možná.

    Jinak smog, smog ..... to je a není (technika je výborná věc, dyk skrze ni si takhle můžeme povídat a ty můžeš takhle vystavovat svá dílka). Ale nesmí se to s ní přehánět, jako s ničím. Znám lidi, co si např. libujou v póze, že nemají televizi. A jsou lidi, kteří klidně můžou mít televizi, protože vědí, že každá televize má vypínací čudlík a hojně jej využívají. Takže tak nějak podobně je to i s dalšími věcmi technickými.

    OdpovědětVymazat
  7. A víš co? S tím náhrdelníkem ve tvaru javorových listů (č.2 ve fotogalerii) ji oslov rovnou. A uvidíš. Co ty na to?

    OdpovědětVymazat
  8. Lenko, děkuju za slova uznání :-)) Na to se fakt necítím a asi nikdy cítit nebudu. Navíc Matragi pošívá šaty a to by mě asi nebavilo, krom toho má na to celou armádu šiček - to není nic pro mě. Byla se mnou dokonce ve studiu ve stejném pořadu, kde já jsem předváděla tohle šití šperků, sice jen přiletěla a odletěla, ale já vím, že tím směrem ambice prostě nemám :-)))) Pro začátek jsou od tohoto týdne první moje kousky vystavené v jedné olomoucké prodejní galerii - viz nový článek. Bude jich tam víc, teď mám na šití ještě týden spoustu času.
    K technice - mám televizi a na netu a virtuální komunikaci jsem poněkud závislá :-) Což si uvědomuju - ale taky vidím svoje děti, kterým musím čučení na telku korigovat, jinak by z toho zblbly... Vidím svoje kolegy, kteří se předhánějí v tom, kdo má lepší chytrej telefon a kdo si do elektronické čtečky narval víc knížek, který nikdy nepřečte... Prostě ta návštěva tehdy v té Ostravě byl strašný kontrast oproto tomu, v čem každej den žiju, kdy si v tu chvíli člověk spoustu věcí uvědomí. Ony sice po čase vyšumí, ale já jsem ráda za to, že jsem to mohla cítit :-)

    OdpovědětVymazat